18.7.2009 Salzkammergut Trophy - Bad Goisern (AUT) - 114,3 km
25.07.2009 09:23
Salzkammergut Trophy – hřeb sezóny.
Je pátek, den před závodem, od rána nádherné počasí stejně jako včera, teplota okolo 29 stupňů. Dnes se sem tam po obloze prožene nějaký ten mráček. Paní, u které jsme v Gosau ubytováni však tvrdí, že v sobotu se má ochladit na 14 a že bude pršet. Nevěřím. Odpoledne jsme domluveni s Broňkem, který zvolil krátkou 53, že se sejdeme v Bad Goisern na prezentaci. Přijel taky včera a bydlí 75 km od nás. Okolo 16:30 přijíždíme do Bad Goisern, obloha je poněkud zatažená, na hřebenech je vidět, že prší. Vjíždíme do centra a parkujeme asi 300m od místa prezentace. Ušli jsme asi 100 m a prudce se zvedá vítr. Stánky se začínají nebezpečně nadouvat. Schováme se pod jedním neobsazeným, hned vedle stánku Paklisportu. Vítr zesiluje a začíná pršet. Průtrž mračen. Utíkáme zpět do auta, stánky začínají poletovat po ulici. V autě sedíme asi hodinu, beru si tedy igelit na zakrytí dětského kočárku přes sebe a Evču s dětmi nechávám v autě. Cestou okolo Pakli stánku chválím přítomné, že stan uhájili před proběhnuvší větrnou smrští. U prezentace potkávám Broňka s rodinkou, který taky řádně zmoknul. Asi první varování. Hory ukázali co umí.
Sobota ráno 6:00. Koukám v Gosau z okna naší dočasné rezidence směrem na Dachstein, který 2 dny po sobě vykresloval prosluněná, dech beroucí horská panoramata.
foto: Pepa Janča
Dnes není přes provazy vody a mlhu vidět. V duchu lituju účastníky 200km distance, kteří jsou již hodinu na trati, včetně Petera, syna paní, u které bydlíme, který letos jede 200 po šesté. Píšu Broňkovi SMS: Tak jak to dnes vidis? Přišla „suchá“ odpověď: Vidim to jasne, dnes odstartuju...
V 8:30 sedáme do auta a jedeme do 12 km vzdáleného Bad Goisern. Po cestě předjíždíme jednoho nešťastníka, který se vydal na cestu kolmo, a evidentně měl deště už dost, a to ještě nedorazil ani na start.
Vjíždíme do Bad Goisern, vjezd do centra je uzavřen, tak dle pokynů hasiče, který koordinuje dopravu parkuju v řadě aut u krajnice. Shazuji kolo ze střechy, loučím s Evčou a s dětmi, kteří se dnes bohužel na start nepodívají, protože v rámci zachování zdraví se do té průtrže nedá vystoupit. Je 9:00, volá Broněk, tak ho ujišťuji, že dnes se nebude prášit. On startuje v 11:00 Vyrážím ke startu. Pohled na okolní kopce stojí za to.
Na start dorážím asi v 9:05, očekávám zařazení do 4. vlny, která má startovat v 9:15. Dávám se do řeči s jedním chlapíkem z Kyjova, který tu dnes také startuje poprvé. Pořadatel nás poslal do koridoru 3. vlny, patrně se dostavilo méně účastníků, než mělo.
Startujeme. Dnes to bude více než jindy o morálu. Lije jako z konve, občas zahřmí a na hřebenech se zablýská.
Výjezdem z Bad Goisern začíná 12 km stoupání. Z počátku se jede asfalt, který po určité době přechází do štěrkové, vcelku upravené cesty, na Alpy v patřičném sklonu. Občas přede mnou nějaký biker jde k zemi, při nepatřičném nájezdu na odvodňovací pozinkované strouhy, které jsou asi po 100 m za sebou a není jich málo. Ještě je také zapotřebí zmínit obrovský zájem místních obyvatel, okolo jejichž příbytků jsme před definitivním vjezdem do hor jeli, že i přes otřesné počasí stáli u trati a řehtačkami a kravskými zvony hnali bandu bláznů dopředu.
Po 1h25minutách jsem těsně pod vrcholem úvodního stoupáku. V této výšce se déšť změnil ve sněžení a jde do tuhého. Je mi ku.....á zima a to ještě pořád jedu do kopce. Začínám mít oprávněné obavy, jak se pojede dolů. Následné x kilometrové klesání probíhá v duchu velmi častých zastávek, a marného boje jak se pobíháním a všelijakými pohyby zahřát. Situace je vážná. Asi na 20. km na občerstvovačce mi pořadatel 2x podává banán, 3. pokus již vzdává a posílá mě ke stolku pro perník a salám po té, co jsem oba kousky banánu přes třasavku a zimnici 2x upustil na zem. V tento moment mi je jasné, že až se dostanu do Bad Goisernu, podél Hallstadt see se do dalšího stoupáku, tentokrát místo 1400 mnm do výšky nad 1500mnm, nevydám. Zase takový magor nebudu. Asi. Zhruba do 3,5 hodinovém utrpení se dostávám na občestvovačku na 34. km, kde si dávám horký čaj, přes zmrznutost nemám ani pomyšlení na jídlo, z gelů jsem snědl jen půl tuby. Projíždím přes koberce 3. průjezdovou kontrolou. Nějakým podloubím za obrovského povzbuzování přihlížejících vjíždím na most, který vede přes řeku tekoucí skrze Bad Goisern. Je tu o poznání tepleji, ale třesavka neustává. Činím poslední pokus zběsilým šlapáním o zahřátí, neúspěšně. Na 40. km končím v Bad Goisern, jedu rozmrznout do školy.
Po návratu do Gosau je u nás na návštěvě Broněk s rodinou. Svému slibu dostál. V 11:00 dstartoval a po 2 minutách se komplet durch vrátil zpět.
Peter svůj 6. boj na extrémní distanci také nedokončil. Odpoledne jsme se jeli podívat ke Gosausee, kudy jsem měl závěrem závodu projíždět:
foto: Pepa Janča
Bylo mi podezřelé, že občerstvovačka, která zde byla, vypadala nepoužitě.
Následujících 5 dní, zde bylo opět nádherně.
foto: Pepa Janča
foto: Pepa Janča
foto: Pepa Janča
foto: Pepa Janča
Při rozhovorech s naší paní domácí jsem jal podezření, že závod byl poprvé v historii předčasně zastaven. Problém byl jazykové bariéře, kdy jsme k ní hovořily v angličtině a ona přes neznalost tohoto jazyka odpovídala německy, což bylo pro nás stejné jako pro ní angličtina. Každopádně jsme si u ní domluvili ubytování i na Salzkammergut Trophy 2010.
Po návratu do Čech jsem zjistil, že závod byl skutečně zastaven, pořadatelé na konci Hallstadt see závodníky již nepustili do stoupání, ale vrátili je zpět do Bad Goisern. Výsledky byli stanoveny díky zařazení do několika maratonských sérií včetně MarathonMan Europe, u 200km distance někde na průjezdovce okolo 124.km, u B strecke 114km na 3. průjezdové kontrole, tzn. 34. km.
Jsem tím pádem FINISHERem na 546. místě a pokračuji směr titul MarathonMan Europe 2009.
PEPE Janča
—————