Velice krásné slunečné počasí nás přivítalo při příjezdu na ranč Malevil. Po prezentaci a složení našich ořů, jsme se kolmo přesunuli asi 6 km na start do Jablonného v Podještědí.
Výstřel zazněl v 8:30. Okolo 550 účastníků projelo městem a přes louky postupně vplouvalo do místních hvozdů. Po počátečním půlhodinovém stoupání se pohledem do údolí odhalila noblesní panoramata se siluetou Ještědu v dáli. Střídavým stoupáním a klesáním, průjezdem Rynoltic a Petrovic na 36. km končí legrace - jedeme do kopců a za hranice.
Po vyškrábání se na Haideberg sjíždíme a zase se škrábeme na další kopec. Po dalším sjezdu a průjezdem Oybinu šplháme na nejvyšší kopec - Hochvald. To už máme za sebou něco přes 53 km a dostali jsme se z Jablonných 300 nadmořských metrů, trvalým stoupáním a klesáním, na úroveň okolo 720 m n.m. Začíná Goethe neboli utrpení mladého Verthera - respektive bikera. Jsem na hadry. Tentokrát jsem měl výborný nápad. Otestovat, jak se mi pojede bez gelů. V této fázi a po požití čtvrtého sojového suku, jsem došel k závěru - blbě. Nohy nemotají a při sesednutí v jednom, v této fázi pro mě již na biku neabsolvovatelném stoupání, chytám křeče do obou stehen. V tento moment se mi vybavuje prohlášení jednoho bikera na Scalpelu, se kterým jsme zhruba stejnou rychlostí absolvovali jeden z předešlých kopců - "Nazdááár Kanone, panáček si to přijel užít cooo...", ale patrně měl na mysli spíše sjezdy. Je pravda, že i výjezdy jsou nezapomenutelné. Musím ale podotknout, že technické kamenité sjezdy, kterých tu nebylo málo, jsem si patřičně užil. A v tom měl Mr. Scalpel pravdu, na kopci otvírám pana Foxe a pouštím splašený trubky do údolí - nemá to chybu, jenom se vyhýbám větším šutrákům a popadaným bidonům. Jenom odlétávající kamení a decentní sss, sss, sss - hardtailové nepochopí. To jsou momenty...
Po zhruba osmi hodinách se blížím k cíli. Ještě jedno pořadatelské překvápko v podobě elegantní smyčky, když už si člověk myslí, že je v cíli, následuje dalších deset minut XC vložky. Výýýýborný. K mému překvapení v těchto místech potkávám hlouček lidí, z nichž jednoho, již v civilu oděného, poznávám. V momentě, kdy poznal i on mě řve na své kamarády: "Kurváaa to je Kanon, ty vole Kanone jeď, jeď, hezkyyy...", no jo Mr. Scalpel s rohlíkem od ucha k uchu. Ještě těsně před cílem vyzívám jednoho spolubojovníka, "Zašpurtujem si ne? Hihihi." "Já ti na to seru...", procedil mezi zuby. Tak třeba příště.
Veliká poklona pořadatelům za výborně odvedenou práci při organizaci jubilejního 10. ročníku MALEVIL CUPu. Tomu, kdo zde ještě nebyl, vřele doporučuji. Děkuji a za rok nashle.
PEPE
—————