4.4.2009 Přes dva kopce - Jedomělice - 80 km

Jako letošní závodní otvírák jsem zvolil marathon Přes dva kopce v Jedomělicích. Počasí vyšlo výborně, teploty okolo 15 až 18 stupňů, slunečno, sucho. Na start dlouhé, 80 kilometrové trasy, se postavilo okolo 200 účastníků. Pořadatelé opět neselhali a pro potěchu přihlížejících, připravili ihned po startu okružní průjezd Jedomělicemi, skrze dvorek hospodářského stavení. Jako bonbónek navíc, oproti loňskému roku, ještě nachystali při druhém průjezdu vískou i brod, v němž plovala nafukovací panna (či pana) a houf plastikových kačenek, mezi nimiž se občas zmítala těla závodníků. Tu správnou závodnickou atmosféru dotvářelo přítomné publikum, které řádně hlučelo při více či méně úspěšném průjezdu každého borce. Každý se smočil. Těsně po 20. kilometru následoval ještě 3. průjezd, okořeněný umělou lávkou s pódiem (valníkem), umístěnou tak šikovně, že při rychlejším průjezdu by se dalo hovořit o průletu.

S ohledem na předešlé absolvované marathony jsem byl udiven, že po 20. kilometru nepřichází žádná krize. Posléze jsem tento jev přisoudil faktu, že na nějakou krizi jsem od 10. km neměl čas pomyslet, jelikož jsem se při každém prudším stoupání zabýval seřizováním šaltru. Holt technická příprava proběhla pouze z 50%. Budiž mi poučením, že novým řetězem nejsou případné trable s převody vyřešeny, kór když má kazeta namotáno 3800 km. Pokud se mi podařilo seřízením odstranit přeskakování na trojce, protáčela se dvojka a jednička, no a naopak. Optimálním řešením bylo tedy seřízení na dvojce a v záběru používat jenom čtyřku a dvojku. Na druhou stranu mě to patrně trochu zrychlilo, protože nejprudší výjezdy jsem šlapal dvojkou, za normálních okolností bych sázel kašpara. Po 40. kiláku jsem byl patrně touto funkční novinkou natolik přebažen, že krizička ze 20. se sečetla s tou na 40. a zůstala se mnou až za 60. Zaplať pánbůh za noblesně vyvoněné občerstvovačky, které dávaly zapomenout na předešlé těžkosti, včetně již tradiční, horolezecké vložky s bicyklem na zádech. Jó rohlíčky se salámkem, koláčky, rozinky, pomeranče a další dobrůtky, dodávali vzpruhu na další polykání kilometrů. Příjemným překvapením byli i dva pořadatelé, zašití uprostřed lesa se zahradním grilem, z něhož nabízeli klobásky a maso. Hoši díky. Od 65. kilometru trať probíhala bez větších komplikací, což je patrné i z GPS záznamu.

12 kilometrů před cílem jsem se odhodlal na tepáku přepnout na ukazatel času, stráveného na trati, čímž jsem se odsoudil k 36 minutám očistce. Čas ukazoval 05:22:00 a v ten moment jsem pohřbil základní pravidlo hobby marathonců: hlavně nezávodit.

Cíl. Předsevzetí dát to pod 6 hodin? Boj s chronometrem skončil na hodnotě …...............

Celkově bych zhodnotil expedici jako úspěšnou, velké plus pořadatelům za perfektní zvládnutí celé akce, včetně škatulat hejbejte se s mlíkama v prostoru Jedomělic, které museli operativně přesouvat dle průjezdného kolečka, za výborné značení celé tratě a v neposlední řadě za občerstvovačky. Fakt dobrý. Eliťáci to asi neocení.

PEPE

Prohlédněte si také nádherné fotky od profíků z MTBS.