Změny v technice: Mrazek ALFINE Hardtail 29´

Tohle kolo vznikalo docela dlouho, nejdřív v hlavě, potom v dílně u Jendy Centralbikoviče Dittricha. Nechci moc cintat, ale geneze by nebyla úplná bez seznamu mých strojů.

Takže, začínal jsem na Favoritu k desátým narozeninám, klasika, berany nízko, blatníky dolů, převodů málo, ale mladý lehký tělo si poradilo. Kolem dvacítky, asi v roce 1994, „horák“ Author Texas cca za pět tisíc, na „tourdechlast“ s taškama tak akorát. Jenže jsem na něm objel první ročník Transbrd a zjistil, že tudy cesta nevede. Takže Apache Hawk, jedenáctikilová raketa a pocity závodníka. Jen ten provoz trochu drahej, tak na jěždění do práce zase Favorit se šestkovou SIS-kou nahoře na beranech. Silnice mi zavoněla a brzo jsem měl doma starší silničku, Šírer na osmičkový 105-ce. Na čtvrtých Transbrdech jsem neprozřetelně zkusil testbika od Spešlů a za měsíc měl doma fulla FSR XC. Nová silnička Merida na nový stopětce přišla ani nevím jak…

Vloni, tedy 2010, jsem najel přes dvanáct tisíc kilometrů s pocitem, že pořád čistím, peru, mažu a měním řetězy. Koncem srpna přišlo peklo na Dubnickým maratonu, kdy z bláta, lijáku a totálního vyčerpání přišlo na padesátým kilometru vysvobození ve formě prasklý patky, přetrženýho řetězu, zničený přehazovačky, takže po snýtování řetězu na singla 32-20 jsem mohl „nuceně“ vzdát. Nicméně tahle příhoda ve mně vyvolala pochyby, nebo spíš rozproudila hloubání o dalším směru mýho cyklismu. V hlavě mi zrála myšlenka na kolo odolný blátu a zimním sračkám, na kterým se dá valit po silnici, terénem a pokud možno objet i dlouhej maraton.

Někdy kolem půlky prosince jsem psal do Duratecu, že bych měl zájem o 29-ku, bez řetězu a pokud možno s nějakou převodovkou. Obratem přišla zdrcující odpověď: „Máme takový stroj čerstvě v nabídce.“ Začal jsem se srovnávat s cenou kolem 75 tisíc i s faktem, že jde o novinku bez zkušeností a testů, o který ani výrobce nedokáže nic bližšího říct. V únoru vyšel srovnávací test dvou 29 biků s pohonem řemenem a planetovou v zadním náboji, proti Duratecu na Rohloffu nastoupil Mrazek, velmi velmi zvláštní rám, navíc osazen městským a zcela novým nábojem Shimano Alfine. Dostal ve srovnání s ověřenou německou nábou docela kladný hodnocení, navíc se mi rám Mrazek líbil víc a víc. Po hrubým propočtu jsem se navíc dostal s cenou někam ke dvěma třetinám ceny konkurenta.

Vše urychlila změna bydliště a nemožnost mít tři kola (zimák, silnička, full). Vygoogloval jsem číslo na Boba Mrázka, kterej staví rámy ve Vrbně pod Pradědem a po zhruba dvou týdnech měl rám v ruce. Matná černá, excentr ve středu, pevný patky. Začal dvouměsíční boj o Alfine, fakt to nešlo sehnat a bez základního šutru nic nepostavíš. Jakmile dorazil náboj, kolo do dvou týdnů jezdilo.

Takže postupně, vidle byla jasná, Recon se osvědčil už na Spešlu, jen 29-ku a s lockoutem, aby na levý půlce řídítek vůbec něco bylo. Alfine má totiž jen jedno ovládání řazení. Představec a 620 mm vlaštovky jsou „co zbylo v dílně“ stejně jako kliky(nějaký Shimana, asi Deore) a brzdy Hayes Nine (dar od známýho). Kola tvoří zmíněný Alfine vzadu a SLX vepředu, ráfky DT 32 děr, kotouče SLX a pláště Racing Ralph 2,25 s mlíkem, takže bezdušáky. Pohon tvoří ozubený řemen Gates Carbon Drive a převodník s pastorkem od stejné firmy. Sedlo Specialized Avatar 143 mm na sedlovce Pells. Celá sestava má s pedály kolem 14 kilogramů.

Tolik technika a teď trocha emocí, o který jde na kole až v první řadě. Kolo jsem zprovoznil koncem května a po týdnu ladění a zkoušení prubnul maraton v Úpici. Převod 46-24 byl strašně dlouhej, pod rychlost 10 km/h to nešlo urvat, což se vyřešilo v červenci novým řemenem a převody 39-26 a tahle kombinace je při rozsahu náboje 409 procent srovnatelná s klasikou bez obou krajních převodů. Na „Alfíka“ se navíc musí jemně, při brutálním tahu se ozve třesk z útrob náboje, je to vlastně městská sada. Jinak nádhera, řazení bez šlapání, řemen jen ševelí, žádný mazání, čištění, jen jezdit a jezdit.

Další detail, který jsem řešil, je sedlovka. Úhel sedlový roury je znatelně položenější a hned v Úpici na nějaký skočce jsem nepatrně ohnul sedlovku. Asi za dva měsíce povolila úplně, řešením byla přímá sedlovka BBB. I v ní je obtištěná objímka, ale drží rovná.

Příběh sám pro sebe jsou pláště. V Dubnici jsem malou pumpičkou utrhl ventilek a musel použít v zadním plášti duši, takže mám naprosto dokonalý srovnání mezi oběma systémy. Už nikdy duši, přátelé! Přilnavá a pohodlná guma se změnila v odskakující, tvrdý a stopu nedržící hovadismus… Navíc duší přefouknutá guma zřejmě utrpěla a na další akci povolila v říznutí. I tak najezdila po silnici, v terénu i na pěti maratonech víc než 4 tisíce kilometrů, přední má při nepatrném opotřebení pod kůží už skoro 6 tisíc, což s loni jetýma 26 Rocket Ronama s duší je rozdíl pěti až šestinásobku výdrže.

Co napsat nakonec? Kolo je dost těžký, ale obvodová hmota oproti klasice o tolik větší není, vše podporujou bezdušáky a větší průměr kol. Není to trialovej speciál, ale jak se rozjede nad zhruba 10 km/h, je to tank, pohodlný rám a vysunutá sedlovka zastupují zadní odpružení statečně. Díry a schody se dík 29-kám zdají nějak menší, co jsem nesjel na 26 fullu, to teď sjedu. A hlavně, celou sezonu na jednom kole a prakticky bez údržby, navíc mě to táhne na cyklostezky a do lesa, ačkoli po asfaltu to sype dost dobře. Řemen by měl vydržet zhruba sezónu, což v mým případě obnáší kolem 600 hodin a při ceně na úrovni tří řetězů není vůbec co řešit. A co si budem povídat, každej je ješitnej a vozit se na ukrutným atypu a muset odpovídat na udivený dotazy, to se za zhruba padesát tisíc vyplatí. Takže: 29 palců a žádný duše ani řetěz a už jenom úsměv na ksichtě a jezdit a jezdit…

"GURU" Jiří Čech

foto: "PEPE" Josef Janča