11.10.2009 Tour de Brdy 2009 - Zbiroh - 103 km

Zakončit letošní závodní sezónu jsme se s parťákem Jirkou „Guru“ Čechem rozhodli netradičně, premiérovou účastí na silničním závodě a volba padla na podnik s názvem Tour de Brdy 2009. Místo startu a cíle je situováno na zámek Zbiroh, kde se letos koná 3. ročník. Trať by měla vést z větší části po lesních asfaltových cestách, uzavřeného vojenského prostoru, jehož průjezd pořadatelé pro předem přihlášené závodníky zajistili.

Na zámek přijíždíme okolo 9:30, jdeme se zaprezentovat a na hodinku si sedáme zpět do auta, jelikož venkovní teplota není nikterak komfortní. Při odjezdu z domu Jirka něco plácal o krátkých kalhotách a dresu, na místě však okamžitě přehodnotil situaci na zimní oblečení. Navlékáme tedy dlouhé hábity, připravujeme kola a Guru při přípravě suše procedil s úsměvem mezi zuby: „..se podívej, jsme trochu handicapováni, všichni jedou na ostrejch závodních speciálech, akorát mi na tréninkovejch...“ K této poznámce musím ještě poznamenat, že do nedávna jsem žil v domnění, že můj velocipéd se svými 2x8 převody patří mezi luxusní silniční cyklo zboží. Ale funguje rozhodně podobně luxusně, jako některé zde spatřené super stroje, s nesporným pozitivem, že je v průměru o 50 tisíc jeho pořizovací cena nižší, než u strojů u „konkurenčních stájí“. Toliko o technice, která se na našem výkonu stejně nikterak neprojevuje. Když jseš dobrej, tak jseš prostě dobrej. Navíc dle rčení těžko na cvičišti, lehko v boji, aplikujeme v praxi další, neméně pravdivé úsloví, chceš-li poznat co je dřina, kup si kolo Украина. Ještě před nástupem na start věnujeme pár vzpomínek panu účetnímu Hugo Fantozzimu. Na startu pořadatelé hned poznali, že jsme debutanti silničních závodů, když se smíchem jeden z rozhodčích okomentoval naše umístění startovních čísel:„..no jo, řeklo se sice dát číslo doprava, ale ne doprava na bok, ale doprava na záda".., no nikdo není dokonalý, na boku je máme proto, abychom se dostali do kapsy pro gumicuk, a navíc, buďte rádi, že jsme si to číslo nepřidělali na řidítka (nedali jste nám elektrikářský pásky).

Pár minut před jedenáctou hodinou moderátor dokončil svůj stručný popis trati a za doprovodu Tankianových Empty walls a následně notoricky požívaného rifu i na mnoho MTB podujatiach, od Survivor jejich pecky Eye of a tiger, vyrážíme na naší prémiovou Tour na silničních kolech. Po sjezdu zámeckého kopce se peloton mírně zaseknul a následně celý otočil o 180 stupňů, jelikož zaváděcí motorkář zapomněl odbočit vpravo ven z areálu. Po tomto drobném, po startovním zaváhání balík začal zvyšovat rychlost. Výjezd ze Zbirohu a šlapeme s Jirkou stále vedle sebe (oproti MTB marathonům velmi nezvyklý jev). Napadá mě a také to Jirkovy sděluji, že je vhodný čas za to vzít, a zkusit jít alespoň jednou do úniku a zažít si svou minutu slávy. Za tu srandu by to stálo, než nás zase balík spolkne. Ale než jsme to stačili zrealizovat, balík nabral takovou rychlost, že se pozvolna začal trhat. Ještě jsem stačil poznamenat, že jsme právě pros.... svou jedinečnou šanci a na 12. km definitivně ztrácím kontakt s pelotonem. Jirka se drží o další dva déle. Zkutečnost, že v balíku se jede dobře, vzala za své v momentě, kdy se při drobných dobržďováních před prudšími zatáčkami vytvořila více než pětimetrová mezera, která je již propastně dlouhá a za kterou se jede téměř stejně jako sólo. V Průběhu další půlhodiny jsem se stal jedním z článků šestičlenné skupinky odpadlíků, kteří se v pelotonu neudrželi, jízda v této skupince byla však o dost pohodlnější než sólo jízda. V této formaci jsme se střídáním drželi až na 53. kilometr, kde se na otočce u Nepomuku naše uskupení roztrhalo díky zastávce na občerstvovací stanici. Co se týče trati, tak jedním slovem nádhera. Velice slušná asfaltová cesta, místy trocha štěrku, krásné lesy, chvíli listnaté, chvíli jehličnaté, nepráší se a až do 54. km ani příliš neprší. Od návštěvy občerstvení začala stíhací jízda skupinky, ze které jsem vypadl díky delšímu doplňování propriet u pořadatelů. Se stíháním začalo i silně pršet, ale nikterak mi to jízdu neztěžovalo, měl jsem i zadní blatník a když je zadek a nohy v suchu, je vše ok. A taky bylo, Zimní MTB tretry na silničním kole fungují výborně. Až pár kilometrů před cílem jsem cítil mokro a to jsem měl za sebou více než půldruhé hodiny trvající průtrž mračen. Skupinku jsem sjel asi po patnácti minutách a zbytek závodu jsem jel sám až na cca 97.km, kde jsem nevěděl kam odbočit. To mě dojel František z Bike Brdy Teamu, se kterým jsem jel od 12.km v té skupince. Byl celkem rád že jsme se sjeli , „.. zkouším tě dojet od Obecnice (cca 75. km) a pořád tě vidím před sebou..“, tak to dál táhneme zase spolu, ale jak se za chvíli ukazuje tak špatným směrem. Jedeme další 2 km a od místních kolemjdoucích se dozvídáme, že jedeme špatně, celková zajížďka nakonec asi 3 kilometry, tak zase nic hrozného. Opět se napojujeme na správnou silnici a hasiči nás ženou směr Zbiroh. Potkáváme další známou tvář z naší skupiny, dle výsledkovky je to patrně Petr Nováček, a dál už jedeme spolu ve třech. Ještě předjíždíme v drobných stoupáních ze dva tři borce a vjíždíme do Zbirohu, kde nás další hasiči ženou do finálového stoupání. Na silnici je značeno cíl 700m, František hlásí, že v žádném případě nebude spurtovat. Udržujeme vcelku ještě solidní tempo, Petr odpadá, jedeme s Františkem vedle sebe, 70m cíl, ještě jednou ho zkouším vyhecovat, ale nechce se mu, tak párkrát dupnu a jsem o pár vteřin před ním. Cíl. Máme premiéru za sebou, vidím přicházet Jirku, příliš spokojený není (věčný pan nespokojený – alespoň ho to žene dopředu), dojel asi před pětadvaceti minutami a je celkem KO. „To byl poslední silniční závod“, hlásí, ale tohle prohlášení ztrácí pravdivost asi za další hodinu. Podávám si ruku s Františkem, na kterého tu čekají kamarádi, kteří na trati mávali českou vlajkou, třeseme si pravicí i s Petrem. Jsem moc spokojený, výborný zážitek, celkem odlišný od terénních maratonů. Třešničkou na dortu je noblesní královské pohoštění v jednom ze zámeckých salónů. A dokonce v tombole jsme oba vyhráli dárek. Závěr sezóny byl díky pořadatelům tohoto závodu velmi vyvedený, počasí vcelku slušné, hlavně že se neprášilo, podobně jako na většině letošních akcí, a splašené trubky jsme v pořádku dovezli do cíle.

Josef Janča

GPS záznam, výsledky, fotky