12.9.2009 GT Zaskar 2009 - Jedovnice - 54km

VIVAT JEDOVNICE, VIVAT!!

 Ano, jak to rychle letí.Přesně před rokem jsem pln očekávání, odhodlání, optimismu a s trochou naivity stál na startu svého prvního MTB maratónu.Pro svou premiéru jsem si vybral blízkou Jedovnici.

Letos jsem cítil zvláštní pocit.Po roce se vrátit na místa,která částečně změnila můj život.A taky na místa, kde jsem prožíval jedny z největších a rozdílných emocí během závodu.

Letos jsem se opět přihlásil na „kratší“ 54km trasu(54/1200). Abych nejel úplně sám,tak jsem ukecal i Honzu V.Ten se ale přihlásil na dlouhou 100km trasu-jak jinak!Chce se pokusit zvítězit v soutěži o GT GOLDEN RACE-GT ZLATÉ KOLO.Vítěz se určí z násobku dosaženého času a koeficientu dle ročníku narození.Tak jakási naděje tady pro Honzu byla.                                                                Prezentace na „dlouhou“ byla do 9h.Tak jsme s předstihem přijeli do dějiště závodu.Nájezd do autokempu byl horní bránou, u které stály dvě roztomilé slečny.Pořadatel zvolil vhodné obsazení tohoto postu.Jejich úkolem totiž bylo nezvyklé vybírání 50Kč poplatku za vjezd do areálu s možností parkování(nutno dodat že jinde to ani nešlo).Tak to byla jediná a zanedbatelná chybička na jinak perfektně zajištěné akci.                                                                                                                                                        

V 10.30h jsem vyprovodil Honzu na jeho 100km maratónskou trasu(224 startujících) a v relativním klidu jsem začal sám sebe a mého bajka připravovat na letošní „Jedovnici“.

Něco málo po půl 12. jsem přijel na startovní rovinku.Zvolil jsem tradiční zadní pozice.V průběhu závodu jsem zjistil,že to nebylo až tak šťastné rozhodnutí .Ale mým hlavním úkolem bylo dostat se do cíle pod 4hodiny.

Takže posledních pár okamžiků a úderem poledních zvonů se peloton 546 startujících vydal na 54km trasu GT Zaskar Jedovnice 2009.

Po startu u rybníka Olšovce jsme se vydali přes Jedovnici do 6km stoupání a to vše po místní asfaltové komunikaci.Následoval rychlý sjezd a nájezd do terénu.A v ten moment jsem zjistil,že konečně nejedu v bahně.Několik posledních maratónů totiž byly samé bahenní lázně.Díky ideálním podmínkám se jelo opravdu rychle.Tak se taky stalo,že asi na 15km jsem při chvilce nepozornosti se poroučel plavmo přes řidítka.Odneslo to zápěstí a rameno pravé ruky.V ten moment jsem nebyl schopen držet řidítka a ani brzdu.Musel jsem sáhnout po Miralginu,mastičce, která dokáže zázraky.Tak se taky stalo a já mohl pokračovat.Několik kilometrů to ještě bolelo,ale za chvíli jsem zase makal naplno.Postupně jsem míjel všechna kritická místa mé loňské mise.Že jsem jel celkem rychle, jsem zjistil na občerstvovačce v obci Bukovinka – 35km.Odhad byl ne dřív jak za 2hod, ale můj čas byl 1:56.Nutno podotknout,že vítěz právě projížděl cílem!A tak se stalo,že můj „technický“doprovod nedorazil včas.No nic,jedu dál a hurá do cíle.Na tomto místě jsem v loňském roce chtěl vzdát.

V Rakoveckém Údolí jsem projížděl asi 2km kolonou „defektářů“.Připadal jsem si, že projíždím nějakým technickým depem.To tam snad někdo musel vysypat vlečku hřebíků!Mne se to naštěstí vyhnulo.A nebo už byly všechny napíchány.

Jenže za chvíli přišla řada na mne.To když jsem dostal obrovskou krizi a ke všemu se mi „sukovala“ přehazka.To bylo hodně na morál.                                                                                                                  

Po chvilce zklidnění jsem začal znovu šlapat do pedálů.Šlo to ztuha, ale šlo.Po chvilce jsem chytil odpovídající tempo s kolegou v černé vestě.Víc jsem nevěděl až do cíle.Nalepil jsem se mu na záda a nechal se vyvézt z nejhoršího.Dojel jsem s ním až do 2km dlouhé cílové rovinky.Mrknu na hodinky.Časomíra ukazovala 3hod a 25min.Já to snad stihnu pod 3,5hod.Tak to je bomba.Asi v půlce rovinky jsem konečně najel vedle mého „vodiče“a při té příležitosti jsem mu poděkoval za jeho pomoc.V ten moment se ozvalo zvláštní odfouknutí.Kolega, který přijímal moje díky, dostal defekt zadního kola.Tak to je smůla.Chtěl jsem mu nějak pomoci a  nechat projet cílem před sebou,ale za nami se bližili další dravci.“Jeď,já to nějak dojedu“s křečovitým úsměvem zvolal a já se teda jal finálového spurtu.Cílem jsem nakonec projel osamocen v čase 3:26:35,5 a na 450.místě celkově.Tak to jsem nečekal.Za 4 minuty začne koncert Jirky Zonygy.Před startem jsem o tom trochu žertoval a ono se to podařilo.                                                                                                                                               

Velký dík patří ale mému neznámému parťákovi.Nakonec dojel asi o 9 míst za mnou.Za cílem se ještě zastavil a podal mně ruku.Byla to další příjemná záležitost na letošním Zaskaru.

Závěrem bych chtěl poděkovat firmě Monkey Brothers s.r.o. za vybavení našeho teamu energetickými tyčinkami CHIMPANZEE.Protože jsem vyznavačem zdravého životního stylu bez chemických doplňků  ,tak jsou tyto produkty vhodnou stravou na podobné akce.Jo.A na křeče je dobrý Umeocet(viz zdravá výživa).

Botek

výsledky , fotogalerie , GPS