19.06.2010 Malevil CUP 2010 - Jablonné v Podještědí, Heřmanice - 105 km

Malevil 2010 aneb cákačka XY...
Začalo to tentokrát už v pátek. Z 50 km vzdálený rodinný základny jsem čtyřicet dal v lijáku a na ranči při vyzvedávání čísla si uvědomil, že sebou nemám nic jinýho než to na sobě... všechno mokrý včetně treter, rukavic, ve vložce kraťasů tak dva litry pramenitý silniční vody. Navíc jsem po Králi Šumavy nainstaloval novej řetěz a najel na něm právě těch padesát, na malý a prostřední pile beznadějně proskakoval. Než jsem se prezentoval, pánové z Park Tool stánku vyměnili a seřídili, ještě že Jiřik měl sebou many... Zpátky jsem jel po severní "hájvéj" přes Chrastavu, páč mě v Nisa centru čekala má nejdražší s pizzou. Dalších 35 v dešti jsem bral jako psychotrénink, protože zejtra bude cákačka na stopro.
Sobota 5.30, den bahna. Tchán Olda, starej cyklista, nad ránem rozčertil kotel a ty hadry mokrý jak došky naházel na topení. Zlatej člověk, až na tretry a rukavice to skoro uschlo. Ženuška mě odvezla do Heřmanic, nějakej ten "šoping" a snad se uvidíme v cíli. Jestli nebudou v Liberci slevy...
Na startu jsem v 8.15 a úplně vepředu vlny pro turisty, před náma jen elita. Filip, Kuba a Honza se kolem prohnali tradičně pět minut před startem. Rána, dva kiláky po asfaltu za autem, nájezd na louku a do bláta, dneska bude sranda, klouže to jak svině. Tentokrát jsem Schwalbizoval i předek, obojí nafutrovanýna 4 báry, už žádný experimenty z časáků. Bahna po kotníky, tráva kluzká, výjezdy hrabou všichni, ať maj obutý cokoliv, do kopce se bude chodit. Jede se dost rychle, jsem hodně vepředu, první kopec na 18. mi dává jasnej signál, že nahoru to zas nepůjde, tak to budu dohánět z kopce, už taková tradice poslední dobou. Tady navíc bahnem a mokrem oslizlý pískovcový kameny nutěj slézt dřív jak za sucha, loni jsem vyjel skoro všechno.
Pod Hvozdem na bufetu potkávám Kubu od nás, ani nevím kde mě vzal, trochu jídla,pití, mazu na řetěz a hurá pokořit Pan Kopec. Spodní třetina pěšky dle výš popsaný receptury, vejš už to není tak kamenitý a hraju Pantániho. Ve sjezdu nacvičuju jízdu po předním, sakra borče, jsi v Dojčlandu, zrakvi se doma za kačky! Od 70. km nevnímám, nejím, marně do sebe posílám jeden Karbouš za druhým, 90. a poslední kopec co stojí za řeč koušu z posledního. Zatnout zuby, občas cucnout z hadice, v břiše džihád, kašlu na všechno, oči zabodnu do zad před sebou, dojet, pár slov, najít nový záda. Funguju jak stroj, hodně jednoduchej...
Asi deset do cíle jdu před holku německou, takovou objemnější, levá, ja, vrchol, sjezd, docela hustej. Najednou slyším Links, bitte! Vona mě dala a jak malý dítě mě zařízla, na hardtailu, já na celopéru, to jsem sráč... Beru jí v kopci a "Holka ty jsi KAMIKAZE" rozumí a křeníme se jak v amíckým seriálu. Nakonec byla šestá v samičkách, klobouk dolů za ten sjezdík. Ještě sebou podruhý fláknu, zase mi kořen vzal přední kolo, tentokrát saltíčko bokem z mejzky, ta smyčka prodlužka je fakt zábavná, hravá krásná, ale na konci s kilem pod kůží. Dojezd po golfovým greenu a kolem rybníčku, cíl, nějak mrtvo, v Německu fandily i báby s nordic hůlkama. Jinej kraj... Za cílem kecám s Liborem, tahali jsme se tak čtyřicet kiláků, nakonec mi ujel o sedm minut, ale svýma fórkama mě opět vytáh z krize. Drahuška mi bere kolo a jede k autu, já papám, meju se v rybníčku před cílem (paráda), koukám na výsledky, 193.,
hurá, jsem ve dvoustovce, 6:34. Spokojenej dupu k autu, čeká nás kulturní výšlap na Ještěd, naštěstí jenom poslední kus, to mě umrtvuje docela, takže nemám problém zalehnout po osmý s dětma. Celkově paráda na to že jsem se na 70. zařekl že už nejedu dlouhou. Asi si to ještě rozmyslím...

Jiří Čech