Tak jako v roce 2009 jsem začal rodinnou dovolenou startem na Salzkammergutském maratónu, tak i letos jsem dovolenou začal startem na maratónku, tentokrát to byl krátký Drásal.
V pátek jsme společně s parťákem Pepou vyrazili na naši základnu do Rajnochovic. Cestou přes Holešov proběhla rychlá prezentace (Pepa dlóhého, já krátkého) a fofrem na chatu. Je potřeba doladit naše oře a hlavně nás, samotné sebemrskače.
V pátek večer většinou probíhá už jenom taktická rozprava a tu jsme nevynechali ani my. Pravda, bývá většinou krátká a stručná, leč po mém minulém nezdařeném premiérovém ročníku(pád z kola a zlomená žebra č.10 a 11) jsme tuto poradu kapánek protáhli.
Ráno můj parťák zjistil že je přetaktizován a tak to raději odpískal. Škoda…!
Tak jsem na to sám. Mám před sebou jeden cíl. Dorazit do cíle v pořádku.
Start bohužel neproběhl zrovna na pohodu. V momentě startovního výstřelu jsem nasedal na kolo u svého auta a ujížděl směrem ke startu. Takový 0,5km sprint z klidového tepu není zrovna nejlepší zahřívací příprava. Ale co se dá dělat?!
Takže jsem na startovní fotobuňce, ale smůla, z druhé strany. Musel jsem počkat až skoro všichni odjedou a pak jsem mohl teprve(s noblesní otočkou) správně projet startem. No co, stejně jsem se nechtěl honit na špici.
Letos nám počasí opět přeje. Teplo, sluníčko, bezvětří. Prostě paráda. Už se těším na ty skvělá panoramata. První stoupání proběhlo v klidu, ale o následném táhlém sjezdu na Rusavu se to už nedalo říct. Napřed mne v plné rychlosti(nejel jsem zrovna pomalu) předjeli dva borečci na fullech, aby si vzápětí o sebe „škrtli“ šlapátkama a oba dva se v kotrmelcích odporoučeli dolů mezi stromy. Byl to takový fičák, že jsem nestačil ani mrknout. U dalšího pádu(asi po 300m) jsem už dokázal dobrzdit. Tady se to odehrálo už dříve. Byla tu už spousta lidí, kteří se snažili pomoci. Dokonce už je slyšet i sanitka. Tak jedu dál, ale mám ještě větší respekt než na startu. Holt, je to jeden z nejnáročnějších maratónu u nás.
Při následném stoupání na Hostýn musím vytknout pořadatelům jednu ze dvou výtek. Samoobslužná pitná stanice byla totálně vyschlá. A to jsem nebyl úplně na konci. Já jsem naštěstí měl pití ještě dost, ale někteří byli nemile překvapeni. Dále to pokračovalo v pohodovém duchu. Hodně jsem si to užíval a to jsem ještě nevěděl o neskutečné náhodě, která mě čekala.
Asi v polovině trati na začátku dalšího stoupání jsem projížděl kolem křečí trpícího spolubojovníka. Vloni jsem si zde zažil podobnou krizovečku a tehdy mě poradil a daroval lahvičku od šampónu (ne,nebyl to Karel Kryl) s Umeoctem jeden z okolo projíždějících. Tuto lahvičku i s obsahem od té doby vozím všude s sebou. Tak jsem přibrzdil a podávám tento protikřečový (100% přírodní!) prostředek a jsem v šoku. Přede mnou s křečí v noze zápolí ten samý človíček, který mě tuto lahvičku daroval při loňském ročníku!!! To je neuvěřitelná náhoda! Ale ona není na tom světě nic náhoda….
Kolega do sebe „kopl“ obsah lahvičky a tak jsem mohl pokračovat směr další vrcholek. Zde na mě z lesa vyhukl můj parťák Pepa s foťákem
Dále následoval můj kritický bod z roku 2009. Sjezd k další občerstvovačce. Tentokrát jsem si nevšímal okolo letící borce z dlóhého Drásala a jel jsem si svoje. Hlavně dojet…!
Na následující občerstvovačce (mimochodem nejlepší ze všech závodů!!!) jsem se pozdravil se svým bývalým kolegou a dlouholetým spoluorganizátorem těchto závodů Františkem H.
Tak, a jedu do poslední, zatím neznámé části závodů. Tak to už bude pohoda. To jsem si říkal, ale bohužel jsem se příšerně spletl. V této části na mne dolehla krize způsobená noční „taktickou přípravou“. Musím ještě podotknout, že na žádných závodech nepoužívám podpůrné energetické prostředky(gely,tablety atd). Co bych za to dal, mít je tady při sobě. Prožil jsem si doslova peklo a zbytek trati jsem jel totálně na „morál“. A zde bych měl tu druhou výtku pořadatelům. Při sjezdu do Žop u obce Přílepy nebyla „dostatečně“ zajištěna odbočka. Zde jsem proletěl rovně. A to jsem nebyl sám! Takže i do cíle jsem přijížděl z druhé strany než bylo naplánováno. Na obranu pořadatelů ale nutno podotknout, že jsem v tuto chvíli už nebyl schopen moc vnímat. Do cíle ( a dokonce přes park) jsem dorazil totálně vyčerpaný a chvíli mi trvalo ze sebe vypravit nějaké slovo.
Ale jsem TU a už se těším na další ročník. Toto jsou noblesní a pro mne srdcové závody.
Tak naschle v roce 2011!!!
Broněk Melichar ( i za Pepu...)
*redakční poznámka: vzhledem k dvojnásobnému úspěšnému "vcílení se" na dlouhé distanci 120 km v ročníku 2008 a 2009, člen CzechMTB teamu Josef Janča upřednostnil v ročníku 2010 technicko-taktickou přípravu a následnou podporu parťáka přímo na trati, před bezmotivačním sebemrskáním. Jak to ve špičkové cyklistice bývá, týmová režie pochopitelně občas předčí osobní ambice jednotlivce. Tímto děkuji za traťovou podporu v roce 2008 a technicko-taktickou přípravu v roce 2009. S díky vracím
Pepa Janča (i za Broňka...)
—————