30.5.2009 Král Šumavy 2009 - Klatovy - 110 km

V sobotu 30.5.2009 v 6:00 přijíždíme do Klatov mezi prvními. Po prezentaci na sebe navlékám dlouhé kalhoty, přes ně kraťasy, termoprádlo, dres a windstopperovou bundu, sichr je sichr, počítám, že začnou padat trakaře. Po poskládání nádobíčka se přesouváme po cyklo ose na Klatovské náměstí. Guru Jirka jde do první vlny, já to jistím ze zálohy. Před startem ještě pořadatel varuje před brodem přes Úhlavu, někde na 80. kilometru, vody je po ramena. V 7:30 startujeme, začátek nepálím, očekávám bahenní vjezd do terénu. Předpoklady se plní, marast auf den spielplatz, prostě ráj pro hrnčíře. Po týdenním lijáku to však asi nikoho nepřekvapuje. Had šílenců se postupně plazí do kopců. Při prvním sjezdu po poli přede mnou pár borců padá do rozježděného bahna. Po jednom z polních sjezdů, kde všichni na kolech vlají jako prapory, jeden z pořadatelů vtipně poznamenává, "Chlapy, nechte těch parádiček a jeďte, jeďte..". Z rozblácené polňačky přejíždíme vesničkou do Šumavských hvozdů. Asfaltka za námi vypadá jak po průjezdu kolony ótéček. Navzdory rozmokvalému podkladu cesta kupodivu odsýpá. Na 7. km předjíždím Jirku, který se pere s defektem, mává na mě ať jedu, tak pokračuji. Znovu se potkáváme na 22.km, Jirka se ve sjezdu dere kupředu, držím si svoje tempo, vše jde dle plánu. Zatím neprší. Libuji si v dlouhém hávu, teplo je teplo, ať klidně začne chlístat.

Patrně někde na na 25. kiláku v prostoru občerstvovačky a servisu Jirku znovu předjíždím, zastavil se na drobnou opravu. A jedééém do kopců, asi na Boudovku. Na 28. kilometru opět přijíždí Guru a ve stoupání si lehce postěžuje, jak mu to moc do kopce nejede a postupně se, jako jeden z mála, bez sesednutí vzdaluje. Při výjezdu na horizont ho ještě vidím sázet těžší převody do následného sjezdu, kde pod heslem "hlavně nebrzdit" válcuje jednoho hardtailáka za druhým. Jedu si své.

32. kilometr a blížíme se k Nemilkovu, divácky asi nejoblíbenějšímu místu na trati, jsou před námi 2 brody. Už jsem je absolvoval v ročnících 2006 a 2008, kdy v ročníku 2006 byly dost podobné podmínky co se týče bahna a vody v brodech, akorát bylo o poznání tepleji. Po krátké asfaltové pasáži míjím ceduli Nemilkov, rozmýšlím strategii. Po pár vlásenkách vesnicí se zvyšuje hukot a cinkání kravských zvonců, blíží se brody. Ještě nevidím před zatáčkou vodu, ale už mám jasno, nesesedám... dám to. Sázím malý tác, vzadu trojku, vjíždím zatáčkou ke svahu vedoucímu k vodě. Přede mnou jedou tři bikeři, tak si trochu přibržďuju, abych měl dostatek prostoru k vodním manévrům, volím pravou stopu, ze které vyjíždí borec přede mnou, vlevo od něj do vody vjíždí jiný expert. Konečně mám místo, pouštím brzdové páčky a jedem na to. Rychlost dobrá, vjíždím do vody, rychlost akorát, sedám na zadní stavbu, kolo pěkně drží, dostávám se na úroveň experta, který se před chvílí jevil, že se i přes ťapání ve vodě brzy vyškrábe na břeh.

Chyba. V momentě, kdy spolubojovníka míjím, ztrácí balanc a kácí se, stržen vcelku silným proudem vody. A trefuje mě. Mám jasno, bude mokro. Jdu k zemi a pod hladinu. Komplet.

Je mi jasný, že to bude maso, voda je ledová, teplota ovzduší okolo 9 stupňů. Teplé hadérky, už nejsou teplé. Deset kilo bahna z kola jsem spláchnul, patnáct kilo vody nabírám. Lovím Plaváčka a prchám na břeh.

Kosa jak z nosa, křeče do rozhicovaných a vzápětí zakalených nohou, sedám na kolo a šlapu k druhému brodu, začíná mi docházet morál. Průjezdem druhým brodem zastavuji uprostřed a oplachuji ještě zbylých pár kil bláta, které neodpadly v brodu prvním. Doufám, že se při následném stoupání zahřeji.

Opak je pravdou. Jsem zmrzlý jako sobolí lejno. Na následné občerstvovačce svlékám bundu, dres, triko a ždímám. Po oblečení nazpět nic moc. Dávám si pár rohlíků a koláčů, nasedám a u nedaleko přítomných servisáků si nechávám namazat řetěz a převody. Nasedám a stoupám dál. Dělení tratí, vpravo 75 km, vlevo do kopce 110 km. U cedule sesedám a čtu. Při průjezdu po 12:30 budou závodníci jedoucí 110 km přesměrováni na trať 75 km, nebo něco na ten způsob. Koukám na hodinky, 11:05, morál nula, chuť na bahenní orgie nula, teplota téměř nula, otáčím a z bahenního sebemrskače ze sebe dělám asfalťáka - směr Klatovy. Po 40 minutách jsem u auta, computer ukazuje něco přes 65 km. Rychle do suchých hadrů. Sundavám camela, koukám na telefon, 2 zmeškané hovory a sms od Guru Jirky. "Cekam na 45. km a koncim."

Balím kolo a jedu pro něj, po 90 minutách je už trochu fialový. "Ani nevíš jak rád tě vidím.", hlásí po mém příjezdu někam 20 km od Klatov, kde ho nabírám. Jedeme vrátit čipy a dát si rizoto. Guláš si letos nezasloužíme.

Každopádně příští rok dáme reparát a končím tento report citátem neznámého autora: "...správný chlap má zkusit alespoň jednou v životě opravdovou bolest. Alespoň se to tak říká. Ženy mají porod. My máme Krále Šumavy." NO PAIN, NO GAIN.

Děkujeme, příští rok se vrátíme.

PEPE

GPS záznam, výsledky, fotky, videosestřih 2009