5.9.2009 Dubnický MTB Marathon 2009 - Nová Dubnica (SVK) - 103 km
06.09.2009 11:49
S Jirkou vyjíždíme od domova ve 3:00. Po páté hodině volá Broněk, že startují s Honzou Vlasákem také. Potkáváme se 15 km před Starým Hrozenkovem, do Nové Dubnice přijíždíme přesně v 8:00. Naše parta je kompletní, včetně Broňkovy Hanky. Mise 1. SVK MTB Marathon může začít. Jirka, Honza a já startujeme 103 km v 9:00, Broněk 70 km hodinu po nás. Na slova pořadatele před startem, že trať je dnes velmi promoklá a dvakrát náročná než za sucha, si ještě v následujících mnoha hodinách několikráte vzpomeneme.
Přesně v 9:00 jsme vyrazili společně s dalšími 60 bikery na trať 103 km, od které naše celá výprava očekává náročný a nádherný bikový zážitek, do jaké míry bude intenzivní jsme však jen stěží v těchto momentech mohly odhadnout. Průjezd Novou Dubnicí byl oproti většině jiných závodů velmi poklidný, zaváděcí policejní auto nikam nespěchalo. Na konci města mezi rozestavěnými rodinnými domky se zaváděč odpojil, a hrozen cyklistů už pokračoval do prvního stoupání směr les svým tempem. Výjezdem prvního krpálu a na začátku prvního sjezdu se varování pořadatele potvrdilo, tenhle závod nebude žádná vyjížďka pro turisty. Řádně promoklý podklad začal naplno prověřovat technické schopnosti všech zúčastněných. Asi po 3,5 hodině dorážím na první kompletní občerstvovačku na 32. km Omšenie (okolo 400 m n.m). Potkávám Broňka v civilu a příliš mě to nepřekvapuje. Terén je opravdu masakr, bahenní lázně, klouže to do kopce, klouže to z kopce, tak že Broňkovo zhodnocení situace, že nemusí mít žebra zlomená letos potřetí naprosto vysvětlují jeho odstoupení. Dle jeho informací Jirka projel asi před 40 minutami, Honza si myslím bude kousek za mnou. Cpu do sebe pár koláčů, banánů a vody, nasedám a razím do největšího 10 km stoupáku na Baske 955 m n.m. Na 35. km si procházím krizí. Sesedám a odpočívám. Dojíždí mě Honza. Taky toho má dost. Zbytek tratě jedeme s menšími či většími odstupy spolu. Asi po necelých 2 hodinách se blížíme k vrcholu Baske. Panoramata nám vracejí tu dřinu. I pro to se tak dřeme.
Foto: Pepa Janča
Vzhledem k rychlosti našeho pohybu vpřed, chvílemi kolmo, chvílemi pěšmo, si dokonce nacházím pár chvilek k fotografování, oddáchnout si musím každopádně. Honza bere také foťák.
Foto: Pepa Janča
Na vrcholu Baske je další pitná občerstvovačka. Paní s pánem, kteří zde obsluhují nám dokonce při pohledu na nás nabízejí svou vlastní svačinu a sdělují nám informaci, kterou oba tušíme, je potřeba zrychlit, nebo nás na 50. km na Homolce (907 m n.m.) průjezdová kontrola dál nepustí. Limit je stanoven na 9 hodin. Přesně po šesti hodinách dojíždíme na Homolku. Rychleji to nešlapalo. Ale panoramata byla cestou sem noblesní.
Foto: Pepa Janča
Foto: Pepa Janča
K našemu příjemnému překvapení nás nikdo z pořadatelů nezastavuje. Nepříjemným překvapením však je, že občerstvovačku už zabalili a nikdo tu na nás nečeká. Pokračujeme dál sjezdem po značení trati, ale už oba s Honzou tušíme, že bez občerstvení se daleko nedostaneme. Jedeme ještě společně se dvěma klukama ze Zlína, se kterýma se pravidelně potkáváme od 32. km.
Na 57. km Rúbanky nás zastavuje slečna pořadatelka.Po domluvě nám odebírá čipy. Není reálné stihnout limit na další občerstvení v 17:15 Na Horné Porube, bez jídla se jet nedá, a celkový devítihodinový limit už taky vzal za své. Pokračujeme tedy po silnici přes Omšenie a Trenčianské Teplice směr Dubnica. Za Trenčianskými Teplicemi sjíždíme společně se Zlíňáky z asfaltu zpět do terénu a připojujeme se zpět na trať asi 4 km před cílem. Po 7hodinách 12 minutách přijíždím na parkoviště, Honza asi 5 minut po mě, dělal ještě nějaké snímky.
Foto: Honza Vlasák
Najeli jsme 70km místními hvozdy. Jirka přijel po 8hodinách a 12minutách na 27 místě. Takhle servanýho jsem ho ještě neviděl.
Tak že závěrem: tento marathón zcela jistě patří mezi 5 nejhezčích a dá se říci, že mezi nejnáročnější, které jsme jeli. Organizátoři odvedli výbornou práci, a díky taky přírodě, za to co tu vytvořila. Ač byl letos nad mé síly a nad výkonnostní limit, je o důvod více, abychom se za rok opět vrátili. Prostě bikerskej ráj.
Pepa Janča
—————