11.9.2010 Rallye Sudety - Teplice nad Metují - 120 km

S parťákem Jirkou Čechem se stavíme na start asi 15 minut před výstřelem. Jak je asi předpokladatelné v toto roční období, zima je v tento ranní čas jako když praští. Startujeme ze zadních pozic, pořadatel komentující vývoj ve startovním koridoru do místního ampliónu si z bikerů 2. vlny patřičně utahuje. Výstřel, čelo závodu vyráží a my stojíme. Ale komu to vadí? Adrenalin začíná stoupat do žil a my vyrážíme vstříc předpokládanému odhadem desetihodinovému boji sama se sebou. Letos ty trubky do cíle i donesu. Počáteční asi 6 kilometrové, vesměs asfaltové stoupání, částečně roztrhává hada účastníků do menších skupinek. Asfalt postupně přechází do šotoliny a cesty s převahou pískovce, která se bez větších změn pravidelně střídá se zeminou s jehličím a stále dokola. Průjezdem pod železniční tratí asi na 40. kilometru končí nejrychlejší pasáž celé trati. Následuje stoupání a na zhruba 45. kilometru rozdělení tratí. Začíná ta správná legrace. Noblesní stoupání lesním single trackem, který je pravidelně přerušován spletí kořenů. Ale jet se dá. Následný sjezd dává za pravdu technické náročnosti téhle trati. Pak následné pravidelné střídání sjezdů, výjezdů, kamenné schody, někdo, jede, někdo vede, někdo padá a následně se zvedá, okolo přihlížející se náramně baví. Někde za 71. kilometrem na mě přichází dost zásadní krize, ač si hlídám pravidelný přísun všemožných cukrů každou hodinu, poctivě si dávám jídlo na občerstvovačkách, únava je cítit. Poměrně technicky náročný sjezd mezi kořeny a stromy, ustřeluje mi předek a trefuju strom, naštěstí v minimální rychlosti. Materiál drží, tělesná schránka taky. První varování. Dál raději pokračuji obezřetněji. Zdá se že sjezd končí kamenitým korytem, tak to pouštím. A rána. Prudké syčení nevěstí nic dobrého. Zastavuju po pár metrech, zadní kolo je úplně prázdné. Sbíhám tedy zbývající desítky metrů svahu a uvelebuji se na travnatém paloučku. Odstraňováním defektu strávím následujících 20 minut, je zapotřebí podlepit proražený plášť, duši dávám novou. Při pumpování rozlamuji pumpičku, no nic skládám ji, provizorně přidržuju, jde foukat špatně ale jde. Předpokládám, že by v následujících 5 kilometrech měla být další občerstvovačka, tak jedu opatrně na poloprázdný pneumatice. Skutečně asi po kilometru občerstvení i se servisním stánkem, prosím tedy mechanika o dofoukání a mezi tím jdu něco sníst. Defektová přestávka mi dala orazit a dostat se z předešlé letargie. Dál se jede zase dobře. Hvězda, klobouk dolů před těmi, kdo ji sjedou. Vedu. Dále jedu, občas zase vedu a blížím se do cíle. Průjezd konečnou časomírou necelou minutu pod deseti hodinami. Mise splněna, další mýtus pokořen, vidím tlemícího se parťáka Jirku, který už notný čas na mě v cíli čeká, ale taky spokojen.

Josef Janča

výsledky, fotografie, GPS záznam